MŮJ PŘÍSTUP

Pokud přijdete a zeptáte se na mé mínění o Vaší situaci, odpovím Vám, že "naprosto netuším". Snažím se totiž vyvarovat mylných předsudků. Předsudek se používá k tomu, aby zdiskreditoval a umrtvil všechny ostatní pokusy

Pokud budeme aplikovat klinickou psychologii, budeme se opírat o pokusná pravidla, experimentální série a logicky uchopitelné skutečnosti. Ale my čelíme bezpočtu iracionálních daností.

Psychologicky orientovaní lékaři aplikují recepty a mechanické metody jež sami nevymysleli. Drží se autoritativních teorií a metod, jež brání samostatnému myšlení. Už samo studium medicíny je založeno na memorování obrovského obsahu informací, kde ani není  prostor pro jejich posouzení a vyhodnocení.

 Vycházím z poznání, že každá fyzická bolest má svoji duševní, mentální, příčinu. Vše začíná v hlavě stejně jako tam směřují veškerá nervová zakončení.  Každá fyzická bolest je způsobena naším duševním postojem. Náš postoj pramení například z urputného lpění na věcech minulých - přeloženo - nadužívání pohybového ústrojí - jež je zcela evidentně spojeno třeba se syndromem karpálního tunelu. Abychom odstranili bolest, musíme nejprve definovat její psychosomatickou příčinu. Na druhé straně, tělo je jako obraz naší duše a proto nás navádí a upozorňuje, prostřednictvím bolesti, na co bychom se měli zaměřit.

Cesta, kterou je třeba se vydat je analytická psychologie jak jí představil C.G.Jung. Je třeba se oprostit předsudku a předem naučených všeobecných postupů, jež nabyly své dogmatické pravdy na vzorku pokusných teorií a jsou považovány za vědecké.

Každý výklad či výrok je psychologický popis určitých duševních obrazců, které se nám mohou jevit jako lehce diagnostikovatelné, ale pro konkrétního pacienta mají diametrálně odlišný význam i s vědomím, že všechny psychologické jevy spolu v nejširším smyslu slova nějak souvisí.